FREEDOM is what we need

     Já vím, že už tohle téma bylo tady na blogu několikrát, ale začíná být holt čím dál aktuálnější – "tenhleten hnusnej a prašivej sen je bohužel pravdou, a s ní se musí ven!" To, o čem jsem v souvislosti s fem-fašismem (= neomarxistický výklad feminismu) psala před 3 lety a o čem se tehdy jen diskutovalo (viz http://ravepunkerz.estranky.cz/clanky/aktualne/privilegovanost--umely-rasismus-a-moderni-pseudofeminismus--nestesti-jmenem-politicka-korektnost.html), se pomalu začíná stávat skutečností: EU chystá kvóty na počet žen na vedoucích pozicích firem a naše vláda tento sexistický zásah do svobody podnikání podporuje (Hospodářské noviny: http://archiv.hn.cz/c1-67037100-ve-vedeni-firem-ma-byt-az-40-procent-zen-budou-na-to-kvoty-fialova-vlada-plan-eu-podpori; iDnes: http://www.idnes.cz/ekonomika/zahranicni/rovnost-zeny-muzi-zamestnani-smernice-eu.A220314_162622_eko-zahranicni_rie).

     Řeknu k tomu vesměs to samý, co před těmi 3 lety: jako ženu mě to uráží, protože to vyznívá, jako bysme nebyly dost schopné na to abysme se na ta místa dostaly samy, když budeme chtít, nebo jako bysme byly dementní a neuměly si samy rozhodnout, co je pro nás dobré a jaká pozice je pro nás ta pravá... A samozřejmě je to těžký zásah do práv zaměstnavatelů, kteří se tak nebudou moct při náboru zaměstnanců či jejich povyšování na lepší posty ve vlastní firmě rozhodovat podle toho, nakolik se daný člověk na tu pozici hodí, ale budou muset zohledňovat pohlaví... Ano, přesně tak: to, co se tváří jako boj proti sexismu, se jím ve skutečnosti stává. A tak jako za minulého režimu je to stát, kdo ve jménu něčího zrovnoprávnění určuje, kdo bude pracovat na jaké pozici. HNUS. Jedinej umělej zásah shora, kterej bych brala, by bylo zvýšení minimální mzdy tak, aby s ní šlo slušně vyžít. A samozřejmě souhlasím s tím, aby diskriminace byla trestná (tj. aby se naopak nestávalo, že babu při pohovoru odmítnou jen proto, že je baba, a ne proto, že se na tu pozici nehodí z hlediska umu, výkonu, znalostí apod.). Taky jsem pro silné a efektivní odbory, které budou bránit práva a lidskou důstojnost zaměstnanců. Ale co je moc, to je moc: zavádět totalitarismus a ospravedlňovat jej rádoby osvobozením někoho už tady jednou bylo. Sexismus v zaměstnání je bohužel podle zkušeností některých žen pořád aktuálním problémem a určitě by se měl řešit, ale rozhodně jinak než podrýváním práv zaměstnavatelů podobnými zhovadilostmi – třeba tím, že se budou vyzdvihovat reálné schopnosti a přednosti žen a bude se o nich informovat, ne tím, že se z nich budou dělat chudinky závislé na mocenských zásazích do systému, které se tím v důsledku zlegitimizují a dají mocným prostor k tomu si pod touto záminkou dělat, co se jim zlíbí, samozřejmě na úkor lidí (nehledě na to, že to ten sexismus u chlapů může naopak ještě posílit)...

     To je totiž přesně to, o co ultra-korektnímu "sluníčkářskému" levičáctví v politice jde: o moc, o to udělat z lidí otroky a podrobit si je vytvořením vztahu závislosti pod záminkou přizpůsobení systému uměle vytvořeným ideologickým normám a systematickým potlačováním působení ideologických nepřátel ("protože pouze náš názor a naše vidění světa je to jediné správné a běda tomu, kdo by chtěl tyto naše snahy zvrátit jeho zpochybňováním!"). Počínaje problematikou genderu a sexuální orientace přes otázku rasy či etnicity, otázku integrace handicapovaných, otázku výchovy dětí až po přístup k nemocem a pandemiím. Ve všech těchto případech se záměrně hraje na city a ve snaze někoho "zachraňovat a bránit" se nenápadně omezují a znevýhodňují všichni ostatní (takže většina, která by měla v demokracii mít naopak hlavní slovo) a pluralita a různost se uměle potlačuje (byť se navenek tvrdí opak). Ten nejděsivější scénář, který představuje konspirační teorie o Kalergiho plánu, pak zahrnuje i úplné vykořenění lidí, vytvoření jejich jediné společné neutrální identity, kdy už vlastně vůbec nebudou vědět, kdo jsou a kam patří, a budou pak snadno ovladatelní, protože jediné, k čemu se budou moct upínat, je systém a elity, které je povedou – doufejme, že tento scénář zůstane opravdu jen realitě vzdálenou konspirací...  

     Takový přístup a jednání přitom zpětně negativně ovlivňuje i ty menšiny: tupé masy s jednoduchým smýšlením vidí viníka v nich, a ne v politicích, takže nevraživost vůči nim naopak roste a systémové podlézání a protěžování jim znemožňuje se zdravě rozvíjet. Příkladem budiž nulová motivace Romů k tomu zařadit se do pracovního procesu a ve společnosti rozšířený anticiganismus, dále třeba v posledních letech rostoucí homofobie a na druhé straně úplně zavřené dveře hledání možnosti svou orientaci v případě zájmu změnit (i tomu o tom vůbec uvažovat); inkluze handicapovaných jim výrazně zkomplikuje proces se rozvíjet v rámci svých možností, omezí rozvoj zbytku kolektivu a podnítí zpětné vyloučení handicapovaného z kolektivu; zákaz tělesných trestů dětí a volná výchova jim naruší přirozené vytyčování vlastních hranic a možností a zvýší tendence k rizikovému chování v dospělosti... Má cenu pokračovat?  

     Pokud se bavíme o sexismu, jako ženskou mě upřímně víc trápí jinej dlouhodobej problém než rozložení žen a mužů na pracovních pozicích. Ten naposledy otevřela (a zároveň úplně zazdila) kampaň MeToo, a jsou jím různé formy sexuálního obtěžování. Nedávno jsem měla hodně nepříjemnou zkušenost při večerní jízdě MHD, kde mě jakejsi odpornej úchyl zneužil jako objekt k veřejnýmu sebeuspokojení (ano, jinými slovy si nade mnou vyhonil péro v šalině) – po uvědomění si toho, co se stalo, jsem z toho byla jednak šokovaná, jednak instantně nasraná, jak si to vůbec někdo může dovolit. Borca jsem oslovila s tím, jestli si ze mě dělá prdel, hovado jedno zkurvený, a nakopla jsem ho do prdele (to nešlo nechat jen tak bez odezvy); nicméně, jelikož byl už jenom podle výrazu 100% narušenej, zavolala jsem benga – kdo ví, co to je za psychopata, já jako dospělá ženská jsem z toho byla 2 hodiny vyklepaná a příště to může udělat před 10letou holkou, která z toho bude mít trauma, nebo může rovnou někoho znásilnit... Pecky přijely za 20 minut (takže borec dávno v tahu – ten se rozběhl pryč jakmile viděl, že někam volám), nicméně projely okolí a pak mě vzaly na obvodní oddělení to sepsat... Nad tím, že to ten policajt, co to se mnou sepisoval, zlehčoval, bych asi mávla rukou, kdyby to nepokračovalo tak, jak to pokračovalo: za 2 týdny jsem totiž toho úchyla potkala v tý šalině znova a než vystoupil, stihla jsem si všimnout spousty detailů, který jsem hned na policajtech doplnila a byly to takový věci, že kdyby fízlové chtěli, mají ho hned. Signifikantní detaily ve vzhledu (kérka), firma, u které viditelně pracuje (týpek dělá kurýra pro Wolt – představ si, že takovýmu otevřeš dveře do baráku...), značka kola, fakt, že podle všeho bydlí na určitým sídlišti v Brně, k tomu kamerový záznamy ze 2 šalin – znova opakuju, kdyby chtěli, mají ho hned, ale voni asi čekají, až opravdu někoho znásilní, protože mi pak jenom přišlo poštou vyrozumění, že ho nenašli...

     Podobnou zkušenost s exhibicionistou nebo veřejným "honičem" měla i moje máma, babička i prababička a některé z mých kamarádek... A tato moje zkušenost nebyla první svého druhu, jen to tehdy nebylo cílený přímo na mě, ale na někoho, kdo prostě jen půjde kolem a dotyčnej bude moct upoutat jeho pozornost (i tak to vůbec nebylo příjemný – bylo mi 13, vzala jsem tehdy psa, kterýho jsem tam venčila, a zdrhla jsem)... U případů, co vím, že byly hlášený na policii, dotyčnýho nechytli ani v jednom jediným a soudě dle mé poslední zkušenosti asi ani nechtěli... Začínám se přiklánět k názoru ortodoxních anarchistů, že policie není potřeba ani v situaci fáze vývoje, v jaké je společnost teď, protože stejně nepomůže a neochrání... A tohle ty takzvané feministky a feministi neřeší... Já osobně (a myslím, že i většina ostatních žen) bych přitom řešení tohoto problému uvítala tisíckrát víc, než hrotit, že je na některých pracovních pozicích převaha mužů, a hledat v tom problém...

     Že je mezi lidma hafo kokotů, frustrátů a mimoňů, co tyhle protiprávní kundoviny obhajuje, a politiky, co se je snaží protlačit, v tom podporuje, na to už jsem si zvykla. Pořád si ale nějak nemůžu zvyknout na to, že jich je spousta i mezi punkery ("punkery"). Nedávno jsem diskutovala s jedním takovým, kterej se zastával Fialovy vlády, ospravedlňoval novou směrnici na kvóty žen i neomarxistickou indoktrinaci ve školách a zároveň tvrdil, že "většina mladých marxistů autoritářství neuznává" – legrační, že? Jako by si to vůbec neuvědomoval... Což samozřejmě není nic novýho: ještě jsem se snad nesetkala s tím, aby nějakej neomarxista svůj příklon k levicovému totalitarismu přiznal; většinou se naopak všichni označujou za "liberály"... Myslím si, že s tím má co dělat vnímání své vlastní pravdy jako v reálu nikdy nepoznatelné pravdy univerzální a kolektivismus. S dovolením budu citovat komentář jednoho diskutujícího na téma *individualismus vs. kolektivismus*:

"Umělými zásahy se těžko dostat k ideálu, když samotné ty umělé zásahy nejsou ideální. Problém kolektivistů je, že vnucují věci v rámci vyššího dobra, ale vycházejí z vlastního ohodnocení co je dobré a tím pádem škodí úplně všem, kteří mají ohodnocení jiné."

Amen. Dodala bych k tomu ještě: ...a dělají tím užitečné idioty psychopatům, kteří jejich ideje zneužívají k vlastnímu mocenskému prospěchu.

     Jak říkám, jedinej skutečně neautoritářskej komunista - pankáč, kterýho jsem za celej život poznala, byl frontman a kytarista Letterboxu, můj kamarád z gymplu Prase. Tak ho tady teď na dálku zdravím. :-) Vy ostatní marxisti a socialisti a podobní kokoti: běžte do prdele a čest výjimkám, jako byl náš Prasák. ;-)