Politické okénko: levice vs. pravice, neziskovky
Před další hudební recenzí (tentokrát čistě z prostředí rave kultury a tedy elektronické hudby) si dáme článeček z kategorie mých politických úvah, a to na téma politické levice a pravice a jejich radikálních podob a do souvislosti s tím dáme i téma neziskových organizací. Diskuzím v komentářích se samozřejmě meze nekladou. ;-)
Jestli to svým selským rozumem dobře chápu, dalo by se zjednodušeně říct, že levice = solidarita a lidská práva a pravice = zodpovědnost za vlastní život. Pro zdravé fungování společnosti je podle mě potřeba obojí (tím se stavím do pozice politického středu a jing-jang se mi opět skládá). Proč, si hned ukážeme na příkladu extrémů z každé strany, které známe z historie a bohužel se mají tendence objevovat i v dnešní společnosti, v poslední době i u nás víc, než bych chtěla...
Příkladem extrémně pravicové společnosti, kde nefungují lidská práva a přirozená vzájemná pomoc a podpora různých skupin lidí, může být z historického hlediska nacistická Třetí říše, ve které nebylo místo pro židy, cigány, homosexuály a další "podřadné, neárijské, slabé články"; v moderním světě pak islamistické státy, kde funguje právo Šaría diskriminující ženy a jinověrce. K tomu myslím není potřeba nic moc dodávat - lidi jsou si rovni (ve smyslu rovnocennosti, nikoliv stejnosti) bez ohledu na jejich etnicitu, pohlaví nebo náboženské vyznání a bez ohledu na tyto a další věci by taky měli mít stejná práva. Taky je potřeba si pomáhat a nepřehlížet utrpení druhých. Jasný jak facka. Zároveň je ale taky potřeba, aby se o sebe a svůj život každý jednotlivec staral, jak nejlépe umí - už jenom tím krom jiného prospívá celé společnosti, která je množinou všech jednotlivců do ní spadajících... A starat se sám o sebe a o své štěstí není nic jiného, než zodpovědnost za sebe sama. Když chybí zodpovědnost, stává se z člověka nesvéprávná bytost a věčná oběť závislá na někom. V extrémně levicové společnosti tak život každého člověka podléhá potřebám určitého kolektivu a je kompletně řízen státem - historickým příkladem budiž komunistické Československo, kde bylo všechno podřízeno proletariátu a jeho práva byla státem vymáhána tak vehementně, až oficiálně nic jiného ani nemohlo existovat; příkladem z dnešního světa budiž neomarxistický euro-americký západ, kde se práva některých skupin za odmítání myšlenky, že si své štěstí tvoří samy, protlačují agresivním stylem poškozujícím práva většiny.
Jak ultra-levicová politická korektnost zasahuje do svobody slova, kulturní tvorby a administrativy, jsem tu řešila už několikrát. Pojďme si teď problematiku pravice a levice ukázat na řešení pandemie koronaviru.
Pokud by byl uplatněn ultra-pravicový přístup, nebyla by přijata žádná zvláštní opatření a řeklo by se "no a co - však slabí ať klidně vychcípají, jejich problém". Jde o takový ten fašistický kult síly, který pěstovali i nacisti - krom nacionalisticky-šovinistického postoje např. i formou likvidace lidí s postižením. V reálu je uplatněn přístup ultra-levicový, kdy veškeré naše jednání musí být podřízeno ochraně ohrožených skupin, kterým je odpírána zodpovědnost za jejich zdraví, a v důsledku je vytvářen vztah závislosti, omezována svoboda podnikání a volného pohybu, právo na vzdělání apod., opatření jsou vyhlašována protiústavně, vynucována s nasazením represivních složek včetně armády a v případě jejich nedodržování získávají ohrožené skupiny status obětí něčí "nezodpovědnosti/bezohlednosti/sobeckosti". Vyhledávání, označování a odstraňování "nepřátel" samozřejmě funguje na stejném principu, jako v případě politické korektnosti i praktik komunistů za minulého režimu (hned jsi popírač, konspirátor, dezinformátor, dostaneš pokutu, dostaneš vyhazov - ještě chybí ta detenční centra - ne, že bych to chtěla přivolávat...). Já propaguju přístup středový, kdy zodpovědnost za své zdraví nese každý sám a solidarita a uplatnění práva na ochranu zdraví spočívá v zajištění ochranných zdravotnických pomůcek, léků a přístupu k informacím a jinak se do toho stát nesere. MAGIC!
S pojmem solidarita hodně úzce souvisí charitativní činnost, která je často zaštiťována neziskovými organizacemi. Ty jsou už dle názvu založené na tom, že fungují na dobrovolnickém nezištném principu a případné finanční zisky investují do své činnosti a nevyužívají je k obohacení svých členů. Potíž je, že mnohé jakože "neziskovky" jako např. Člověk v tísni využívají extrémně levicový kult oběti k tomu, aby se na tom jejich členové mohli obohacovat (nepřipomíná ti to zneužívání původní myšlenky Marxova manifestu komunistickými papaláši k tomu, aby "si byli rovnější"?). Chudým lidem v zemích třetího světa tak odpírají zodpovědnost za jejich životy a přistupují k nim tak, že bez jejich humanitární pomoci nemohou svou situaci zlepšit, čímž opět vytváří jim vyhovující vztah závislosti. Zaměřují se primárně na neustálé hojení projevů chudoby, nechávají si od lidí posílat nemalé peníze a část z nich používají k vyplacení platu svým zaměstnancům - dlouhodobě, aniž by problém těch lidí reálně vyřešily. Fungují tudíž jako normální firma, ze solidarity si udělaly byznys a se skutečnými neziskovkami nemají prakticky nic společného; ty problémy ve skutečnosti ani vyřešit nechtějí, protože by pak přišly o zdroj své obživy. Proto dělají jen to, co můžou dělat bezvýsledně donekonečna... Místo toho, aby se primárně zaměřiy na řešení příčin problému - vyvíjely tlak na tamní politiky, pomáhaly potírat vykořisťování prosazováním fair trade, výživové přípravky či dobytek rozdávaly jen v rámci sekundárních podpůrných aktivit a jinak ty lidi nechaly, ať se o sebe postarají sami - zaměřují se na řešení jeho důsledků, což tím pádem mohou dělat do aleluja, protože se tím celkově vůbec nic nezmění, jen se tím na chvíli pomůže pár konkrétním lidem, kterým ale taková pomoc ve výsledku nic nepřinese a jen z nich dělá věčné chudáky závislé na tom, co jim kdo dá. Tyto "neziskovky" jsou tak zářným příkladem škodlivosti extrémně levicového přístupu. Konkrétně u Člověka v tísni vidím v pomoci Africe jedinou opravdu smysluplnou aktivitu a tou je podpora tamního vzdělávání. Jinak, pokud této organizaci přispěješ, můžeš mít možná dobrý pocit z toho, že jsi pro dnešek pomohl/a zachránit jedno africké dítě před smrtí hlady (což je samozřejmě skvělé), ale mysli na to, že jsi taky pomohl/a naplnit peněženku někoho, kdo si udělal byznys z lidského utrpení...
Mezi neziskovky, které se snaží opravdu řešit i příčiny problémů nebo to, co dělají, dělají opravdu čistě z nadšení pro dobrou věc jen ve svém volném čase "bez nároku na honorář", a jsou tím pádem skutečně neziskové, patří např. Greenpeace, Amnesty International nebo Food Not Bombs.