Jdi na obsah Jdi na menu
 


Recenze: Green Day - "Father Of All..." & Jaksi taksi - "Egoland"

24. 3. 2020

     Sice nemůžem chodit na koncerty, ale užívat si muziku doma ještě můžem - dneska si poslechnem dvě zbrusu nový (tj. obě vyšly 2020) pop-punkový alba, jedno od legendárních Green Day, kteří budou hrát na letošním multižánr festivalu Rock For People, a druhý od českých Jaksi taksi. Předchozí alba obou kapel byla velice slušná - v recenzi jsem oběma dala 8/10 (k nahlédnutí tady: http://ravepunkerz.estranky.cz/clanky/aktualne/recenze--blink-182----california----green-day----revolution-radio-.html a tady: http://ravepunkerz.estranky.cz/clanky/aktualne/recenze--jaksi-taksi----offline-.html), tak su zvědavá, jak zní jejich tvorba z roku 2020.

 

GREEN DAY - "FATHER OF ALL..."

01. "Father Of All..." Album začíná rovnou pilotním songem v čistě rockovém stylu. Není to vyloženě nuda, ale ani to není něco, co by mě zvedlo ze židle. Refrén je nicméně lehce zapamatovatelný a objeví se tam pár fajnových kytarových čísel; zpěv se nese ve vyšší tónině. Text docela sedí na současnou situaci: je vlastně o tom nic neřešit, i když svět kolem šílí. Celkem 6/10

02. "Fire, Ready, Aim" Pokračuje se v rockovém tempu. Tato písnička je mi hudebně o něco bližší a baví mě víc - k tomu přispívá i její délka necelých dvou minut, čímž se song stává údernějším. Billie pokračuje se zpěvem položeným výše, hlavně v popěvcích mezi verši. Textově písnička popisuje zbrklost; to jak lidi konají dřív než myslí. 7/10

03. "Oh Yeah!" Tento song je klasický Green Day rockový vál. Podobných už měli spoustu, ale celkem mě baví; co mě nebaví a tak trochu mi i vadí, je ta studiová přeumělkovanost. Jinak docela fajn, spousta popěvků (což se dalo čekat podle názvu) a pěknej text, kterej upozorňuje na falešný svět sociálních sítí, žití mimo realitu a mimo jiné i z toho pramenící masové střelby na školách apod. Teda, sama bych to nepoznala, ale když jsem si to pak přečetla, tak to sedí. :-D 6.5/10

04. "Meet Me On The Roof" Čtvrtý song v pořadí je o něco rychlejší a má v sobě takovou rock'n'rollovou lehkost; vyzdvihnout musím hlavně super zvuk kytary. Co se mi nelíbí jsou ty umělé claps a vysoký hlas zpěváka už je tady trochu otravný - tyto dvě věci písničku snižují směrem k rádiovému popu, což jí vůbec neprospívá... Textově se jedná o sympaticky přidrzlý lovesong: subjekt chce pozvat holku na rande a doufá přitom, že má dotyčná na chlapy nízké nároky, aby ho vůbec chtěla. :-D 6.5/10

05. "I Was A Teenage Teenager" Tady to má ten správnej říz a syrovost, jen škoda, že ne i rychlý punkový tempo... Opět klasičtí rockoví Green Day se songem, kterej není špatnej, ale snadno zapadne do hromady podobných od nich... Trochu to vylepšuje text, který je ohlédnutím do doby, kdy bylo autorovi -náct a byl nikým nepochopeným outsiderem, kterej chodil za školu a koketoval s drogami. S tím se naprosto ztotožňuju a řekla bych, že v dnešní době by se s tím ztotožnil skoro každej - podobný věci nikdy nebyly běžnější... Takže sice trochu klišé, ale funguje. 7/10

06. "Stab You In The Heart" Čistej rock'n'roll, baby. Tomuhle songu výšky v hlase sedí, jinak ke zvukové stránce nemám co říct. Text vyjadřuje vztek pociťovaný při odhalení nevěry - "For heaven's sake, you're just a fake!" 6/10

07. "Sugar Youth" Konečně, téměř na samém konci alba, něco trochu punkovýho. :-) Fajn tempo bicích, na který se dá pogovat, a jednoduchý kytarový riff v ani ne dvou minutách (i když musím říct, že zhruba kolem těch 2 minut se pohybovala i délka předcházejících songů). Text se podle mě dá vyložit dvojím způsobem a to buď jako pocity člověka dychtícího po divoké party, nebo jako pocity člověka závislého na koksu... 8/10 

08. "Junkies On A High" Zvukově čistě indie rocková záležitost. Rytmická písnička pomalého tempa, jejíž syrový kytarový zvuk doplňuje i jednoduchá klávesová melodie a doprovodné studiové efekty a filtry jí kupodivu sedí. Zajímavá záležitost na zpestření alba. Její poselství je dost jasné: svět je v prdeli, ale teď na to kašlem a dáme relax u lahvinky nebo brčka. :-) 6.5/10

09. "Take The Money And Crawl" Po tichém oldschoolovém intru se rozezní hlasitý úderný rock se zpěvem prohnaným přes umělý filtr, což by se mi líbilo, jen kdyby ty efekty nebyly nasraný i tam, kde vůbec nesedí (např. místo synteticky udělaného "zasekávání" protaženého "craaawl" na konci verše bych daleko radši brala přirozenou práci s hlasem a filtr přehnaný přes kytary ve druhé půlce songu se mi taky nelíbí). Text je o tom, jak lidi dělají druhým otroky a nemají mnohdy ani peníze na to, aby vyšli, natož aby se mohli třeba chodit bavit... Autor se staví do pozice toho, kdo za ně bojuje a je "cold-blooded killer of all motherfuckers". 7/10

10. "Graffitia" Ne, není to o graffiti. ;-) Text posledního songu poukazuje na zavírání továren v takzvaném Rezavém pásu a na rasové předsudky vůči černochům ze strany chicagské policie a jejich vraždění. Green Day se i tady drží rockového stylu - pochválit musím bicí v refrénu a jinak si můžeš všimnout určité podobnosti v melodii se songem "I Fought The Law" od The Clash, kterej už kapela v minulosti přezpívala. 6.5/10

 

     Kromě posunu v textech, které jsou tady spíš na styl "sex & drugs" (čemuž odpovídá i omámenej jednorožec blijící duhu na coveru), je na rozdíl od předchozího "Revolution Radio", které bylo víc punkové, "Father Of All..." až na song č. 7 "Sugar Youth" ryze rockové - ze subžánrů jsem poznala indie rock a rock'n'roll, Wikipedie dále říká alternative rock a garage rock, tak jí to budeme věřit (i když to není špatná muzika, nejsem tak úplně rockerka, takže se v těch podstylech moc nevyznám). Green Day jsou bez debat dobří hudebníci, ale přesto tu - podobně jako v případě albové trilogie !Uno!, !Dos!, !Tré! , odkud si vybavuju jen song "Ashley" - není v podstatě nic, co by člověku utkvělo, jako třeba jejich starší songy "Holiday", "When I Come Around" nebo "Last Of The American Girls". Oproti zmiňované trojici alb, kde to všechno splývá dohromady, je však "Father Of All..." pestřejší. Pro punkery bude nicméně i tak poměrně nezáživný. Proto mu víc než 6.5/10 nedám. 

 

JAKSI TAKSI - "EGOLAND"

01. "Intro (Obraz)" V minutovém synteticko-klasickém intru přichází Jaksáči "se vzkazem pro příští generace", v němž jí líčí obraz lidstva: "zničený lesy, spálená zem, konzum je víra společná všem,". Už intro je kvalitní, co nás asi čeká dál? 10/10

02. "Egoland" Parádní melodický punk-rock poukazující na bezohledný konzum a lidské ego, které si myslí, že je "vesmíru střed a patří nám svět", na což ale jednou tvrdě dojede... Nadprůměrná hudba, skvělý text ať už tím, co sděluje, nebo tím, jak je napsaný, a chytlavý zapamatovatelný refrén. Co víc si přát? 10/10

03. "Zkusit snít" Songů na téma, jak se vypořádat s životem, kterej někdy umí být pěkně hnusnej, už Jaksáči napsali hafo a tento je obzvlášť pěknej. Krom toho je skvěle zvládnutej hudebně - má dobrý přechody bicích, skvělou basu, úderné "Hej! Hej!" popěvky a vůbec, zatím teda nestačím zírat. :-) 10/10

04. "Chtěl bych být chytrý" Super rychlý a šíleně pogovací song s melodickou kytarou a notně nadsazeným, avšak geniálním textem. :-P Je tam přecejenom ale i něco na zamyšlení ohledně toho "všemu zcela rozumět": to je totiž přesně to, co by nejeden z nás chtěl - pochopit svět v celé jeho složitosti. A špatně se přijímá, že se nám to asi nikdy nepodaří... Ale vždyť to vlastně ani není potřeba, ne? :-) 10/10

05. "Nebudu pít alkohol" Jedeme hezky svižně a melodicky v rytmu SKA! Skvělé na poslech i hopsání a točení se, nemám co vytknout. A text? Skvěle napsaný jako vždy a pojednávající o rozhodnutí přestat pít, ale něco mi říká, že to je ten případ, kdy si člověk řekne "Už nepiju" a do měsíce se stejně zas ožere jak kokot (podobně jako třeba u songu "Slibuju, že nebudu pít" od Rybiček 48), než že by se kluci opravdu rozhodli dát na cestu ke straight edge, i když kdo ví. :-D Každopádně stále rejžujem plnej počet 10/10

06. "Seriózní vztah" Tak trochu hořko-sladký pop punk na téma zklamání ze slibně vypadajícího milostného vztahu, kterej připomíná, že nikdy nevíme, jak to bude, a to ani u vztahů - nikdy nemáš záruku, že to bude nafurt, i když bysme to všichni chtěli a některým se to opravdu povede. Když se refrén změní z "Máme vážný vztah," na "Byl to vážný vztah,", nabere to i trochu vtipný ráz. xD Hudebně fajn, refrén chytlavý. 8/10

07. "Zajebaný svet" Po instrumentální stránce podobný styl jako "Chtěl bych být chytrý", jen ještě o něco melodičtější. Text má vlastně stejné poselství, jako skvělý "Optimista" z roku 2008; jeho zvláštností je, že je komplet ve slovenštině. Před závěrečným refrénem zazní chorálový zpěv se špetkou pochybnosti v textu (asi špatná životní zkušenost?), který se tím stává o něco míň nadějeplný. 8.5/10

08. "Děkuju mnoho" Rozhodně ne špatný punk-rock. Ke stránce hudební asi nemám moc co říct, ke stránce textové řeknu to, že něčí názor automaticky neznamená, že se podle něj musíš řídit - já se naučila místo rozčilování se, že něco nechci slyšet, vzít na vědomí, co mně druhej říká... a pak se rozhodnout podle sebe, což stejně v závěru udělá vždycky každej, jenom se to prostě líp svádí na druhýho, když něco nevyjde. Jenomže i dát na něčí radu je čistě TVOJE ROZHODNUTÍ. :-) Z druhé strany, když cítím, že se k něčemu chci vyjádřit, tak to prostě udělám, a jestli se to někomu bude nebo nebude líbit je jeho věc, ne? ...Přece nechcem, aby všichni jenom drželi huby a čuměli do země - to mě nebaví. ;-) Mno ale písnička fajn. :-D 7.5/10

09. "Vím, že nic nevím" Středně rychlý pop punk, kde sem tam zazní klávesový efekt a střídají se pomalejší sloky a rychlejší refrén. Super je kytarový sólo na konci, který zní zároveň s opakujícím se refrénem, což je trochu zvláštní, ale o to větší náboj to zakončení má. Text tématicky navazuje na "Chtěl bych být chytrý", jen je napsaný trochu vážněji. Myšlenka, která mě k tomu napadá: buď nikdo nevíme nic, nebo všichni víme všechno, co pro život potřebujeme a víc nás nemusí zajímat. ;-) Jednotný návod neexistuje, stačí se řídit tím, jak to cítíš. 7.5/10

10. "Drž hubu" Čtyřicetivteřinový song navazující na tradici Jaksi taksi písniček, jako je např. "Nasrat". Má hlubší, basovější zvuk a pomalé rockové tempo. A poselství? Prostě drž hubu! 5.5/10

11. "Kdo za to může" Opět svižnější melodický punk-rock se skvělou kytarou včetně sóla a parádní basovou pasáží po prvním refrénu. V textu tato písnička odkazuje na kapitalistickou pseudo-demokracii a lidský hyenismus s jasnou otázkou - kdo za to může? Doba? Ne... Žádná nebyla ideální a odpověď na danou otázku je naprosto jednoduchá: my všichni. To, jak to tady máme a jak to tu funguje, je naše dílo. Systém funguje jak funguje kvůli našim politikům, který jsme si tam sami dosadili... A mají moc, protože jim to dovolíme. Konec hlášení. 8.5/10

12. "Fake News" Předposlední záležitostí nového alba JT je zase pomalejší pop punk/rock, na kterým by nebylo nic extra, kdyby neměl suprový kytarový sólo doprovázený bicíma. <3 Text nějak nechápu - proč by jako hezký věci v životě měly být fake? Jakože když zrovna život není boj, tak jako by nebyl vůbec? ...Nevím, tuto myšlenku nechápu a neztotožňuju se s ní. 6.5/10

13. "Odkaz" Na začátku byl obraz a na konec tu máme odkaz... Ten představuje intro rozvinuté do luxusního rychlého, melodického punku s brutálním úvodem. Poselství spočívá v tom, že obludný nadkonzum, honba za majetkem a lhostejnost je to, co zničí matku Zemi i lidstvo, pokud se honem rychle neproberem. Text trochu pozměňuje a rozvíjí to, co bylo řečeno v už zmíněném intru. Třináctka = borec na konec. 10/10

 

     Musím říct, že Jaksáči docela jedou, hlavně první třetina (a pak úplný konec) alba je naprosto dokonalá. Mezi tím se najdou vály, který až tolik nezaujmou, ale i v takových případech zůstávají Jaksi taksi ve většině nadprůměrnou kapelou. Oceňuju stylovou i tématickou rozmanitost a aktuálnost a v neposlední řadě i stylizaci obalu. Trochu mě mrzí, že se z Jaksáčů na punkové scéně stala v podstatě zapomenutá kapela, protože mají kluci stále - hlavně na nejnovějším albu - rozhodně co nabídnout jak pop punkovému publiku, tak i zarytým undergroundovým punkerům. Suma sumárum si myslím, že si album "Egoland" zaslouží konečné hodnocení 9/10. Poslouchej free na youtube, kupuj za 200 kč na webu kapely. ;-)  

 

     I tentokrát přináším kalendář punkových akcí pro jarní období (avšak bez zaznamenaných změn ohledně rušení a přesouvání akcí z důvodu koronavirové karantény) - je mezi nimi i nějakej ten koncert Jaksi taksi. ;-) --> http://drive.google.com/file/d/1AuT2L3tN782w3DbnBVV5tOwQ9cW-wg6H/view 

 

     A protože je hlavním tématem článku pop punk (i když se alba nakonec ukázala jako žánrově pestřejší :-D), ještě přidám komentář k některým relativně aktuálním novinkám z české scény. Zmínila jsem se tu o Rybičkách 48, což byla svého času přední česká pop punková kapela a teď je jednou z nejoblíbenějších českých skupin vůbec a pomyslným králem českých Majálesů a pivních festivalů. Ta vydala poslední (dvoj)album v roce 2018 (minirecenze zde: http://ravepunkerz.estranky.cz/clanky/aktualne/3-strucne-recenze--cz-special--rybicky-48--wohnout--tri-sestry-.html); od té doby se krom koncertování hodně věnuje charitativní činnosti (hlavně frontman Kuba Ryba je pak hotovej influencer v pravým smyslu slova - nesouhlasím s ním úplně 100% ve všem, ale hodně si ho jako člověka vážím za jeho postoje a to, k čemu se snaží lidi inspirovat) a podařilo se jí vydat 3 singly. Prvním je chytlavý parodický pop-rock "Biolid", kde si dělají srandu z Tomáše Kluse a klip je plný správné rybičkovské nadsázky. Druhým je pokračování velkého hitu, který je na všech rockotékách minimálně stejně ohraný, jako "Svaz českých bohémů" od Wohnoutů: "Zamilovaný/Nešťastná 2 (Po 10 letech)" (kromě Báry Zemanové hostuje folkový zpěvák a muzikant Pokáč). A úplně nejnovější jsou pak "Muži" - klasická česká rocková vodrhovačka, která je objektivně dobrou písničkou, ale mě popravdě moc neuchvátila, stejně jako "Zamilovaný/Nešťastná 2". Obě mají hitovkový (a rádiový) potenciál a dobře natočený klipy, ale stylově to jde tak nějak mimo mě... Tak čekám, jestli kluci zase nahrajou i nějaký pop punk - z posledních singlů jednoznačně vede "Biolid", ale pořád to není úplně můj styl a zatím všechno nasvědčuje tomu, že budou postupovat stejně jako u minulého alba... Tak se nechme překvapit. :-)

     Druhá záležitost, ke které se chci vyjádřit, je o dost smutnější a týká se rozpadu kapely, která měla podobnej vývoj (ze zajímavé pop punkové kapely na jednu z nejpopulárnějších v Česku) - Mandrage. Mandrage mám ráda hlavně skrz první dvě alba "Říkala, že ji trápí cosi" (2005) a "Přišli jsme si pro vaše děti" (2007), kde jsou pecky jako "Realita", "Americkej koláč" a samozřejmě "Punk Rock Song". Kapela se proslavila rádiovým hitem "Hledá se žena" ze stejnojmenného alba (2009), na kterém se ještě drželi pop punku (třeba "Píseň z Marsu" je skvělej song). Dá se říct, že čím víc pak rostla popularita kapely, tím míň pro mě byla její hudba zajímavá (vlastně stejně jako u Rybiček) - "Moje krevní skupina" (2011) už byla slabší, ale pořád ještě aspoň dost rocková (btw. je na ní v rádiích neskutečně ohranej pop-rockovej singl "Šrouby a matice" a podle mě o dost lepší "Františkovy lázně"), "Siluety" (2013) se ještě daly poslouchat, ale změna stylu už byla dost znatelná, což na dalším albu vyústilo v úplné přeorientování kapely na disco (přesněji synth pop a new wave). Od té doby jejich tvorbu nesleduju, ale i tak mě zamrzelo, když jsem se doslechla, že kapela oznámila rozpad kvůli psychickým problémům frontmana Víti Starého, konkrétně jeho závislosti na perníku.

     Je to samozřejmě každýho věc, jestli fetuje (proslýchá se, že z Mandrage si koks sem tam dávají všichni, akorát Víťa má zrovna takovou povahu, že je mimo pódium dost introvertní a špatně zvládal fame, takže se mu to lehce vymklo z rukou, hlavně po tom, co přešel na tvrdší - i ten kokain je dost velký svinstvo, který už spoustu lidí zabilo nebo přivedlo do sraček, jmenovitě se byl ze závislosti na něm léčit třeba zrovna Billie Joe Armstrong z Green Day - což teprv piko, který je ještě aspoň 2x horší...). Ale když jsem viděla fotky Víti z podzimu 2019... Nemohla jsem ho poznat. Nic smutnějšího jsem už dlouho neviděla. Prvotřídní smažka. Pro úplnou představu, co to s ním udělalo, doporučuju srovnat jeho fotky, jak vypadal třeba 5 let zpátky a jak vypadá teď... Jednou jsem viděla týpka, co se tou sračkou překopl, a byla to jedna z nejhorších věcí, co jsem kdy viděla - vypadal, jako by ho zrovna osvobodili z Auschwitzu a bez prdele jsem se bála, že na místě umře. Samozřejmě šel pak taky na léčení... Znám lidi, co se nedožili čtyřicítky, protože se uchlastali. Mám ve svý bezprostřední blízkosti člověka, co se byl z alkoholismu léčit několikrát a soužití s ním v době, kdy chlastal, bylo peklo (pro představu už pak nezvládal ani základní hygienické návyky jako umýt se nebo dojít si na záchod a ty deliria fakt "stály za to", nemluvě o celkových změnách v chování včetně útočnosti a neustálého lhaní). Znám člověka, co se byl z alkoholismu léčit už v 16ti. Mám kámoše, co občas smrká piko a podobný speedy už hezkých pár let - není vyloženě závislá smažka, ale i tak se to na jeho chování sem tam projevuje (hlavně formou protivnýho paranoidního egoismu a divných výkyvů nálad) a celkově mám víc známých, na nichž se drogy viditelně podepsaly, i když nejsou klasičtí homeless feťáci. A v neposlední řadě si pamatuju, jaký to bylo, když jsem sama chlastala a sem tam si na něčem ulítla... I když to máš jen na zpestření, ta hranice, kdy to k životu nepotřebuješ a kdy už jo, je strašně tenká a to nemluvím o bezprostředních negativních efektech, kdy to z tebe udělá někoho jinýho, než kdo doopravdy jsi, a i když ti to "udělá dobře", po pár hodinách ti bude 2x tak špatně a ani nemáš zaručený, že se vůbec dostaví ten pozitivní efekt (jinými slovy ti může bejt blbě už v průběhu toho stavu). Nestojí to za to a nechápu, proč lidi pořád tolik chlastaj a fetujou, když moc dobře ví, že jim to víc vezme než dá. Hlavně teď jsou drogy víc cool než kdy jindy (především vlivem "EDM", mumble rap a hipster trendů; je to podle mě i odraz toho, jak je lidská společnost nemocná), o chlastu nemluvě - nepít je v Česku považováno vyloženě za nevhodné, jak jsem vypozorovala.

     Na legendárním albu "American Idiot" (2004) od Green Day je singl "Jesus Of Suburbia", jehož hlavní postavou je punker, který se vyrovnává se světem skrz chlast, trávu, Ritalin, kokeš a další úlety. Song skvěle popisuje pocity broken punkáče, který jsem sama mívala: tohle ze mě dělá společnost, je to nedostatkem dobra na světě a vůbec, takhle jsem přesně tím, kým mám být a nechte mě všichni bejt. Zároveň ale přiznává, že to jsou jenom výmluvy a že je to vyloženě masochismus. A je takhle člověk tím, kým má být? Ano i ne. Na jednu stranu má všechno svůj důvod a účel a to, že mají lidi potřebu dělat takovýhle věci, napovídá něco o světě, kterej tu vytváříme, o lidech a o naší schopnosti žít opravdový životy. Na druhou stranu nikdo nemůže naplnit potenciál svojí existence tím, že bude přiotrávenej - tím naplní jedině potenciál své sebedestrukce. :-D I když i ta má nejspíš v tomto světě svůj význam...

     Mno, "Jesus Of Suburbia" je skvělá rock/pop-punk klasika, která ve mně vyvolává vzpomínky na určitou etapu mýho života a doteď mi dává podněty k zamyšlení. Víťovi Starýmu přeju hodně sil, sebelásky a chuti do života a držím mu palce, aby to zvládl a boj se závislostí vyhrál. Totéž přeju každé zbloudilé duši, která nevěděla kudy kam, a tak se dala na zcestí. Všem, co experimentujou a rekreačně popíjejí a ulítávají přeju, ať si to užijou a ať nakonec stejně jako já najdou, co hledají. Všem, co o tom uvažujou, to nedoporučuju a když už, ať skončí u trávy a dál nezachází - hulit denně sloní dávky skanku taky není úplně dobrý (skrz plíce, paměť a motivaci; o svých vlastních zkušenostech, kámošovi, co se bez ganji není schopnej hodit do klidu, a jednom mým známým - pankáčovi, co hraje v nejmenované kapele a byl kvůli trávě na psychiatrii s psychózou, jsem se už určitě taky zmiňovala), ale pořád je to ve srovnání s ostatníma drogama nejmenší zlo. Max LSD trip - to je bez pochyby zajímavej zážitek - ale tam už je potřeba větší opatrnosti, častěji to není dobrý vůbec (jen pro představu, naposledy jsem to měla cca 4 roky zpátky a flashbacky mám doteď) a v závěru to je zbytečný, protože podobný cesty do vlastního podvědomí všichni zažíváme naprosto přirozeně ve snech - fakt není potřeba žrát výtažky z plísně nebo jedovatý houby, aby se o sobě člověk něco dozvěděl. A těm, co chcou stejně vyzkoušet víc, vzkazuju jako vždy, aby byli opatrní a jestli skončí ve sračkách, tak ať pak hlavně nebrečí, že jsou ve sračkách. ;-)

     A pamatuj, že PUNK'S NOT FET! Perník bral i zpěvák z Lunetic, koks solí i politici a chlastá se na každé diskotéce, takže o tom punk asi úplně nebude. :-D A techno? Že každej technař musí být feťák, jsou jen předsudky. Je fakt, že na většině akcí je půlka lidí sjetá a většina těch, co nejsou, aspoň pije nebo hulí, ale víš jak to je: srdcaři můžou, pozéři musí. ;-)

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář