Report: Punk!!! (3. 7. 2021 Ostrava)
A je to tu, přátelé: po skoro roční pauze, kdy jsme mohli juchat možná tak v parku, na zahradě nebo v obýváku a do hospod a kaváren se plížit jak partyzáni na území nepřítele, je tu návrat pořádných akcí se vším všudy – samozřejmě se nejedná o úplný návrat do normálu, protože konání kulturních akcí stále podléhá restrikcím ve formě zamezení vstupu pro neočkované/netestované, pravidel ohledně rozestupů a zakrytí dýchacích cest nebo limitů pro maximální počet účastníků... Ale, jak ukázala i solidarita lidí po zničení několika obcí tornádem (Vážně, tornádo v Česku? Bůh aka matka příroda strikes back – jak se do lesa volá... No, taky jsem pár kaček přispěla, ;-) i když lidstvo vlastně jen sklízí, co zaselo, bylo mi těch lidí líto; nás uchránila jen síla záměru...), ještě to s lidma zas tak marný není; spousta nás je více či méně vědomých, kor v punku – nepotřebovali jsme nakonec ani to čestný prohlášení a v areálu fesťáku na dohled ani jeden náhubek. :-) <3 Nicméně, několik týdnů před festem pořadatelé informovali o komplikacích spojených vlivem "protipandemických" opatření s bookingem headlinerů z UK a s tím spojené změně line-upu – nepřijeli tudíž The Exploited ani Discharge (a nakonec z osobních důvodů ani němečtí Crushing Caspars), na který jsem se hafo těšila... :-/ A místo nich organizační tým domluvil kapely z Polska a jednu z českých legend Zeměžluč + tím pádem zlevnili vstupné a na lístky koupené v předprodeji za původní cenu u vstupu část prachů vraceli. Hodně lidí včetně některých mých známých ale i tak účast vzdalo a já o tom chvíli uvažovala taky vzhledem k tomu, že jsem najednou z 10 kapel znala 4, ale pak jsem si řekla: "Kurva, však jsem nikde nebyla ani nepamatuju – jedem!" B-) Tak jsme přecejen absolvovali tříhodinovou cestu vlakem a MHD do areálu Slezskoostravského hradu, kde se místo tisícovky lidí sešly asi tři stovky a evidentně se vše děje, jak má, protože to stálo za to!
Nejdřív, co se týče areálu a zázemí: plac pěkný, pod pódiem šutry (na pogo nic moc, ale může to být výhoda, když zachčije), bar, TOIky i místa k sezení dostačující (našla se dokonce i zákoutí, kam se dalo nerušeně zašít ;-)) – vzhledem k počtu účastníků akorát; kdyby přijeli ti Exploited a dojelo tolik lidí, kolik původně mělo, už bych měla obavy... Stánek se žrádlem nabízel maso i vege, ceny trochu přepal, ale jídlo fajn, jenom to celkem brzo zabalili... Ceny pití OK – přiměřeně festivalové, chválím za vratné pivní kelímky. Co mi chybělo, byla šatna nebo skříňky – batoh bylo možné odložit u vstupu, ale security nemohla zaručit, že ho nikdo při odchodu nelapne (tudíž na vlastní nebezpečí). U vstupu žádný velký hrocení, jenom lístek –> páska a zběžně kouknout do batohu (nepouštěli s vlastním pitím); díky tomu žádný fronty (ty se vlastně netvořily ani nikde jinde, takže parádička).
No a teď už konečně co se týče hudby a atmosféry. Když jsme dorazili, folk-punkoví Vision Days už hráli, takže jsme slyšeli jen asi 6, 7 songů, ale to nevadí – hlavně, že jsme je stihli, fakt jsem je chtěla slyšet. :-) Znělo jim to dobře a pod kotlem měli taky dobře zatopeno – pankáči pogovali, sborově hulákali a nadšeně odhazovali svršky. ;-) Mezi prvoplánovějšíma vodrhovačkama typu "Punk jako řemen" nebo "Cesta do hlubin punkáčovy duše", kterým jsem na chuť nikdy nijak zvlášť nepřišla (i když třeba "Ať nám to stojí" má sakra chytlavej refrén, kterej si prozpěvuju ještě teď, a text ve slokách OK), kapela hrála i ty lepší jako "Pogo a provokace", "Jiný oči", nebo – a za tu jsem byla obzvlášť ráda – "A žádný srdce". :-) Ze starších – co vím – pak třeba "Pracovní". Soudě i dle závěrečné hlášky frontmana se kluci neberou nijak moc vážně, hrajou, co baví je a lidi pod pódiem a dávají do toho kus srdce – hodně lidí je společně třeba s Inseminační stanicí nebo Tragedis řadí mezi buranské alko-agro-punkové kapely, které nemají někomu, kdo bere punk trochu vážně, moc co nabídnout, pro mě je to ale po všech stránkách sympatická kapela, která si mě získala svým lidstvím, který si na nic nehraje, a to texty o kalení a čírech dalece předčí – a která teď dokázala (a pravidelně dokazuje), že naživo zabaví i lidi, co mají míň než 2 promile. :-) (Mimochodem, i od Inseminačky a Tragedis se dají najít dobrý songy – ne všechny jsou o grupáči, pivu a párku s hořčicí. :-D)
Jako další hrála česká Oi! kapela Saints & Sinners. Dělali jsme si prdel, že by bylo hodně trapný, kdyby to byli rasisti/xenofobové/šovinisti, když mají anglický název kapely i texty písniček (asi jako když Ortel fans bojují proti multi-kulti a oběd si pak jdou koupit k Vietnamcům nebo Turkům). :-D Ale to je fakt jen prdel – borci skinheadi jak lusk, žádní nazi WP boneheads... ;-) Zahráli v pohodě, poslouchalo se to dobře, i když ze všech kapel mě to bavilo asi nejmíň a přišel mi ten jejich koncert nějakej krátkej...
Pak přišlo první velké překvapení: polská kapela Ga-Ga Zielone Zabki, o které jsem nikdy předtím neslyšela, ale užila jsem si je snad nejvíc z celýho fesťáku. Po fešných štramáckých skinech přišli na pódium dredaři v tureckých jogínských nasrávačkách, ten jeden začal halekat nějakou polskou mantru a začali zkoušet a ladit... Člověk by čekal, že budou hrát na bongo bubínky a didgeridoo, a vono ne – pořádně třískli do kytar a bicích a spustili něco na pomezí SKÁčka a hardcore/punku s texty v jejich rodné polštině, která má pro nás Čechy tu výhodu, že jí občas i rozumíš. :-) Mluvilo se tam o svobodě i Krišnovi, pogovací sypačky střídaly pomalé houpací reggae pasáže, frontman skvěle komunikoval s publikem, které po něm nadšeně opakovalo, a viditelně si to užíval. :-) Pogo jelo fest (dokonce jsem viděla vzduchem letět botu! :-D), řádilo se hodně, ale v bratrském duchu; v jeden moment vznikla i menší wall of death. Blok nejlepších festivalových vystoupení pokračoval dalšími Poláky v line-upu, jejichž jméno už není až tak neznámé: jedná se o kapelu Prawda. Klasickej punk zahranej naprosto výborně (myslím, že to byli oni, kdo hrál cover "The Passenger" od Iggyho Popa?), chytlavá řízná hudba, jasný poselství textů (proti politikům, fašounům apod.), pořádnej moshpit, paráda. Příjemně překvapili i staří pardáli Zeměžluč – ti měli v době, kdy jsem se narodila, už 8 let aktivního hraní za sebou a patří mezi stálice české punkové scény. Znám od nich pár válů a naživo zní jejich hudba tak nějak tvrději (i pogo bylo tvrdší – málem jsem zmizela v propadlišti kamení, ale nějakej člověk stojící za mnou mě chytil a zachránil :-D) a užila jsem si ji víc, než při poslechu z MP3 (včetně např. songu "Z extrému do extrému").
Slovenští Konflikt, na který jsem se vedle kapely Malomocnost prázdnoty těšila nejvíc, trochu zklamali. Ne, že by hráli špatně ("Takí sme" a "Moje mesto" TOP – hlasivky vyřvané, mikina durch propocená; odrovnalo mě na zbytek festu), ale v playlistu mi chybělo pár songů (např. "Syn ulice" nebo "Nechcem s vami žiť") a jako jediná kapela z celé akce nedali ani jeden přídavek, i když si o něj punx vehementně řvali a to je smutné. :-( Už jsem to i od kohosi slyšela, resp. něco ve smyslu, že se Konflikt občas chovají jako arogantní stars, pičujou, když je málo lidí, odbývají koncerty apod....
The Analogs byli další oikaři v line-upu, tentokrát z Polska (ano, to jsou ti, jak se při jejich vystoupení na Antifestu před lety servali pankáči a skini s náckama, kteří tam přijeli cíleně prudit a rvát se, nebo tak jsem to aspoň slyšela z vyprávění). Bavili mě, dobrá kombinace tvrdšího Oi! a klasického punk 77 – zahráli i cover The Clash - "The Guns Of Brixton".
Jako zlatý hřeb večera zahrála po menších technických potížích legendární Malomocnost prázdnoty, která na scéně působí od 90. let a díky deziluzivnímu nadhledu a drzému cynismu, s jakým podává myšlenky ve svých textech (v kombinaci s drsností jejich punkových riffů a typickým hlasem zpěváka, samozřejmě), zůstává jednou z nejlepších punkových kapel u nás – a to říkám jako člověk, který od určité doby nihilistickým textům úplně neholduje. Malomocnost je prostě skvělá: to si poslechneš a ať jsi v jakýmkoli rozpoložení, vlije ti to do žil energii, jako by sis šlehl/a punk v krystalické formě; slavíš vítězství nad všemi systémy, které tě kdy svazovaly, jenom ty, tvoje já a vědomí, že můžeš všechno, když budeš opravdově chtít. ;-) A přesně takhle skvělý to je i live: "Pohádky", "Discofilie", "Zpátky na stromy", "Človíček", "Punk's Not Dead", "Špinavej Titanic" a všechny další vály, co chceš slyšet. Tvrdý pogo se změnilo ve vypelichaný (rozuměj prořídlý) opilý pogo, ale stejně to bylo krásný zakončení. :-)
Nakonec musím speciálně poděkovat hipízákovi Martinovi, kterej se jako fesťáková Matka Tereza ujal dvou zhulených brňáků a ukázal jim dobrou alternativní hospodu, kde se mohli najíst (U Zrzavé Mary – až někdy budeš v Ostravě, určitě se tam stav), a pak je zavedl na autobusák. Takže ještě jednou díky a příště repete. ;-) Batoh nám kupodivu nikdo neukrad.
Přehled podobných akcí najdeš v odkaze v předchozím článku dole. Za mě festival Punk!!! velká pecka, která předčila moje očekávání; jestli se bude příští rok konat zas s minimálně takto dobrým programem, jedu znova. <3 Brzo snad budou další články, zatím ať je ti vesmír nakloněn a punk v srdci, čus.