Report: Rock In Brunn Halloween (29. 10. 2021), minirecenze (The Offspring, Scooter), komentář k aktuálnímu dění a další
Punkovou halloweenskou party na Melodce odstartovala kapela Garage Rattlesnakes, neboli "garážoví chřestýši". Ti do Brna dorazili až z Klatov a je škoda, že nedostali lepší čas v line-upu, protože by si to s jejich svižným punk-rockem s puncem klasického rock'n'rollu rozhodně zasloužili rozjet před už trošku otrkaným a smělejším publikem. Hrajou hezky od podlahy a mají anglické texty vesměs na téma sex, drogy a rock'n'roll - naživo velice zábavné. :-)
Další partou na pódiu byli Supertesla. Tato brněnsko-pražská kapela se za 5 let hraní dostala v rámci punk-rockové scény celkem do povědomí a často se objevuje v line-upech fesťáků nebo jako support na koncertech větších kapel. A právě proto bych od nich čekala trochu víc... Je to takový pohodičkový pop punk, pomalejší, melodický, s texty převážně o lásce. Jakože, nehrajou úplně nejhůř a cením, že si ze sebe dokážou kluci udělat srandu, viz popisek na události, kterej styl kapely se sebe-recesí vcelku přesně vystihuje: "Romantika, která by měla radši hnít v pekle. Brněnský fňukny s jemným puncem Prahy. (...) Místo moshpitu polštářová bitva a radši zlomený srdce, než nehet!" Buď bych je ale uvítala jako kapelu na úvod a prohodila je s Garage Rattlesnakes, kterým bych přenechala klub už dobře naladěný, nebo bych tam místo nich dala třeba Criminal Colection nebo Rabies. Takto jejich vystoupení představovalo slabý místo večera, kdy se pogovalo asi jen proto, že momentálně nebylo na co jinýho...
Atmosféra se spravila, když do toho hrábli opavští Baby Secondhand. Stylová kapela s ryze "halloweenskou" image, hrající punk 77 a horror punk (ovlivnili je např. Ramones nebo The Misfits) s českými texty; zaznělo i nějaké to SKA. Jde vidět, že jsou to zkušení muzikanti – jejich frontman Bart hraje nebo hrál i v kapelách Staré pušky a Proti směru – a celé jejich vystoupení včetně epického intra působilo hodně profesionálně. Atmosféra byla skvělá, měli to dobře nazvučené, takže šlo všechno hezky slyšet a i textům bylo rozumět, hezky jim to šlapalo a pogovali na ně punks i skins. A dali i přídavek... :-P Dobrý to bylo! B-) Navíc jsou to sympaťáci a mimochodem mají i zpěvačku. :-)
Celou akci zavírali The Desperate Mind, v jejichž tvorbě je slyšet vliv amerického neo punku a melodic hardcore. Po loňské akci na Špilberku (http://ravepunkerz.estranky.cz/clanky/aktualne/report--the-desperate-mind---krest-alba-all-walls-will-fall--19.-9.-2020-.html) jsem věděla, že zklamaná nebudu, jenom škoda, že předtím pogující účastníci buď spali s čelem na stole nebo spěchali na vlak – byl hovno kotel a pogovat sám není ono... Jinak fajn. :-)
Dresscode samozřejmě nebyl daný (ještě aby jo!), ale někteří i tak chtěli přispět k halloweenské tématice koncertu a přišli v kostýmu či masce; cenu za nejlepší kostým ve formě merch balíčku dostali Hellboy se střihorukým Edwardem, tak gratulace. ;-)
Toliko k halloweenu na Melodce... Organizace velice v pořádku (časy přesný, šatna otevřená, u vstupu žádná buzerace, takže super :-)), kapely dobrý, moshpit mohl být větší, ale fajn, že byl vůbec nějakej, lidi sympatický. Akorát by někteří borci mohli pochopit, že "ne" znamená opravdu ne a ignorovat to jim u dotyčné ani trochu nepřilepší – naopak to jenom zvýší její odpor a zmizí její ochota se třeba i jen tak bavit... A nevím, jestli je horší, když se ti máma snaží zakázat chlast, nebo když se ti ho někdo na akci snaží vnucovat – já vím, že je to nezvyklý, že někdo na koncertě nechlastá, ale svoboda je v tom, že si každej může vybrat, takže tak. ;-)
Už dlouho jsem se chystala si poslechnout nejnovější album "Let The Bad Times Roll" od The Offspring, který vydali v dubnu letošního roku. Tak jsem si ho konečně poslechla a... Jenom ve zkratce: stejně jako Blink 182, Simple Plan nebo Good Charlotte, i The Offspring postihla potřeba svou tvorbu víc přizpůsobovat repertoáru komerčních rádií a vkusu mainstreamového publika, takže nová nahrávka je pomalejší a studiově vyumělkovanější, i když v globálu ani zpoloviny tolik, jako u těch dalších tří zmiňovaných kapel (s tímto konec konců začali už v době singlu "Cruising California (Bumpin' In My Trunk)"). "Let The Bad Times Roll" se určitě dá poslechnout, ale v porovnání s jejich staršími cédéčky je to celkem nuda, i když se tu najdou i dobrý vály. Můj favorit je rozhodně "Hassan Chop" – hudebně 100% punk pojednávající o islámském terorismu. Nebo "The Opioid Diaries", která se, jak už název napovídá, zabývá tématem závislosti na opiátech a po hudební stránce hezky šlape. Za zmínku stojí dále hned úvodní "This Is Not Utopia" a taky "Army Of One" – obojí je taková ta klasická neo-punková pecka, která nezapře typický styl Offspring. Ještě celkem ujde průměrnější pop punk "Breaking These Bones" a přesně minutová instrumentální punková sranda "In The Hall Of The Mountain King". Zbytek je buď v lepším případě podprůměrný rock či rock'n'roll, kterej mě nebaví, outro, nebo v horším případě utahanej ploužák nebo nechutnej popík (viz třeba titulní song). Celkově bych albu dala hodnocení 6.5/10. Není to nejhorší, jeden song úplně v TOPu, ale půlka alba nuda nebo absolutně neposlouchatelná.
Tak, jak někdo směřuje víc k popové hudbě, jiní se vrací ke svým kořenům ovlivněným punk-rockem a skejťáckým prostředím: kanadská zpěvačka Avril Lavigne, která prorazila v roce 2002 singlem "Sk8ter Boi" a albem "Let Go", čerstvě vydala singl "Bite Me", kde hostuje bubeník Blink 182 Travis Barker.
I když se Avril vždy hrála v rádiích, tři čtvrtiny všeho vždy dělala její image a doprovodná kapela a vždycky byla nenáviděna ortodoxně undergroundovou částí punkové komunity jako "popová hvězda vykrádající punk, která z něj dělá komerční bullshit pro pozéry", já ji měla vždy ráda hned z několika důvodů. Zaprvé žádnej playback, zadruhé pro ni sice hraje a nahrává kapela, ale ona sama umí hrát na kytaru a sama si píše svoje písničky (byť třeba za účasti producentů, kterým se upsala), zatřetí je to zpěvačka s názorem a je ve svých postojích aktivní (spolupráce s Amnesty International, roky byla praktikující vegetariánkou) a začtvrté to prostě není takovej ten tuctovej sladkej popík, ale líbivej pop-rock až pop punk (spolupráce s Marilynem Mansonem nebo členy rock/metal/punk kapel Evanescence, Sum 41 či Nickelback je dost vypovídající ohledně hudebního prostředí, které je jí blízké; sama taky založila vlastní značku punkového/rockového oblečení Abbey Dawn). Ze stejných důvodů jsem třeba vždycky měla ráda i P!nk. :-)
Její novější tvorba mě nicméně už moc nebavila (nastoupil tuctovej popík a nuda), ale teď to vypadá, že je stará Avril zpět! Travis Barker s ní spolupracoval už na albu "The Best Damn Thing" (2007) a s novým singlem se vrací právě k tomuto stylu. "Bite Me" je rytmicky skvělý pop punkový song, jehož refrén z hlavy jen tak nedostaneš. Písnička je o křivdě ze vztahu zničeného planými sliby a lhaním a má správně nasranou náladu. Klip je velice stylový a zábavný a přidává celýmu singlu plusové body. 7/10 bych mu dala minimálně a začínám uvažovat o koncertu na jaře v pražské Tipsport Areně...
Něco vyšlo i na domácí pop punkové scéně: Rybičky 48 vydaly týden před volbama singl "Sín Aser Bure Shi". Pro získání celkového kontextu doporučuju zkouknout oficiální video, ale je to v podstatě aztécká mantra přezpívaná do humorné slovní hříčky, ve které fuckujou Bureše (Babiše). A celý to má poctivý punk-rockový doprovod, jaký kluci fakt umí, když chtějí. ;-) Takže za mě super a jen tak dál.
V souvislosti s tím jen krátká poznámka k volbám a k momentální situaci u nás (kdo má politiky a tématu kolem C19 plné zuby, nechť poscrolluje – dole jsou odkazy na aktualizované kalendáře a ještě jedna minirecenze týkající se tentokrát spíš ravu než punku). Mám upřímnou radost, že STBácká svině Bureš nebyl první a že komančská strana neprošla vůbec. Vzhledem k nastolení další vlny represí s cílem co nejvíc znepříjemnit život neočkovaným, a donutit je tak podvolit se, musím ovšem konstatovat, že zlo, které tu je teď, není o moc menší. Právě povědomí o tomto zlu, který se tu plíživě rozrůstá už skoro 2 roky, mě přimělo jít znovu k volbám a volit pro mě nejschůdnější variantu, se kterou ve většině názorově souzním (hlavně co se týká tématu protipandemické strategie, přijímání islámských uprchlíků a EU a obludnosti státního aparátu; vadí mi snad jen to, že jsou kapitalisti jak poleno a všechno měří penězma) a chce aktuální problém protiprávních nařízení aktivně řešit, a tou jsou už od minulých voleb do evropského parlamentu Svobodní, kteří vytvořili liberální pravicovou koalici s Trikolorou a Soukromníky, zaštiťující mimo jiné hnutí Manifest. S Trikolorou jsem měla nejdřív trochu problém – je to v podstatě umírněnější SPD a Klause ml. jsem skrz některý jeho názory nikdy nemusela, ale jeho odchod to pak vylepšil a spojení s touto stranou beru od začátku jako strategický tah, který měl zvýšit jejich šance na úspěch. Ten se sice bohužel nedostavil, ale není všem dnům konec. Na nařízený nesmysly prostě dál zvysoka srát – kdo chce, ten si cestu najde, naoko s nima hraju (rouška v kapse a scan negativního testu v telefonu, ne asi ;-P), když to jinak nejde, ale jinak fuck off, stejně mě nedonutí, nemají právo mě pod směšnou vyděračskou záminkou nutit chodit v náhubku jak otroka nebo se naočkovat pod identifikačním číslem jak kus dobytka. Kdybych se měla opakovat a znova psát o zodpovědnosti za zdraví jedince, falešné solidaritě a nelogičnosti manipulativních opatření neúměrných reálné situaci (aktuálně např. to, že očkovaní se nemusí prokazovat negativním testem, i když mohou být taky infekční, byť je riziko přenosu údajně až 4x nižší), byla by to už fakt nuda... Kdo chce, 17. 11. bude v Praze na Staromáku další z řady demonstrací mající za cíl vyjádření nesouhlasu: akci pořádá iniciativa Chcípl PES s podporou Svobodných, Manifestu či Občanské neposlušnosti, ale taky třeba pochybné platformy Otevři svou mysl nebo – co hůř – Národních socialistů, což pro mě osobně celou akci degraduje na frašku, které se nechci a nebudu účastnit, protože bych se musela stydět stát tam pod oficiální vlajkou podobných hnutí či projektů...
Teď bych navázala zpátky na halloweenskou tématiku, se kterou souvisí i vydání nové happy hardcorové pecky od Scooter, na níž opět hostuje Finch Asozial (viz jejich nedávná spolupráce "Bassdrum") a kromě Scooterů se na produkci podílela dvojice Dasmo & Mania. Dvoustopý singl "Rave Witchers" oficiálně vyšel o půlnoci 29. 10. a navazuje na klasický raveový styl nejnovějšího alba. Zvukem připomíná něco mezi "Devil's Symphony" a "Paul Is Dead" – jedná se o rychlý, silně melodický hardcorový track s obrovsky chytlavým a značně návykovým HPV refrénem ("Abracadabra and Simsalabim" x)), krátkou breakbeat pasáží a temnější fantasy tématikou ze světa čarodějů a temné magie. :-) První sloku v němčině rapuje Finch, druhou v angličtině H.P ("Life can be hard, but Scooter is harder!" <3). Úplně nejlepší je pak závěrečná pasáž, kdy se do plně rozjetého beatu s ústupem hlavní melodie střídají oba MCs i s HPV. Hardcore!
Videoklip je použitými kostýmy, kulisami a efekty stylizovaný spíš pohádkově a recesisticky; nechybí však svůdné čarodějky ani párty příšer a všelijakých podivných kreatur na konci. B-) Jedná se o celkem zábavný klip – viděla jsem ho už několikrát a klidně bych si ho pustila znova – a připomíná mi styl hudebních videí z devadesátek. U instrumentální verze songu díky absenci vokálů H.P.ho a Finche hezky vyniknou beaty a všechny efekty v pozadí – vhodné jako materiál k zremixování na nějakou harder styles akci. Fyzický nosič lze koupit pouze v kombinaci s trikem za 20 éček... Celkové hodnocení se vším všudy? Tak 8.5/10 na pohodu, v přehrávači se ti protočí nejednou, naživo propotíš triko a na klip taky koukneš víckrát, akorát pětikilo za 2 tracky a nic moc tričko nedáš, nebo...? ;-) B-)
Na rok 2022 kluci ze Scootru plánujou uskutečnit odloženou Arena Tour včetně koncertů v Česku a v létě krom open-air koncertů i účast na festivalech EDC nebo Tomorrowland. B-)
Na zimní punk & rave kalendáře si počkej, doplním sem, jak budou. ;-)
_____________________________________________________________________________
Áááá už jsou. ;-) Tady pro pankáče: http://docs.google.com/document/d/1bC5TOXtXR8eppAx0r271tqYgTaLdnVe6/edit?usp=sharing&ouid=102270401005000882224&rtpof=true&sd=true a tady pro technaře: http://docs.google.com/document/d/18dPtOu-PDIXUiPiUk1cbMG4uDfS4_wNr/edit?usp=sharing&ouid=102270401005000882224&rtpof=true&sd=true. Zatím je to takový okleštěný: zaprvý proto, že spousta pořadatelů čeká, jak se vyvine situace kolem plandemie, a zadruhý proto, že mi ty kundy zablokovaly facebook, takže jsem ztratila přístup k událostem a stránkám eventů a musela to všechno aspoň tak nějak narychlo posbírat pod novým účtem... Důvod blokace bude tuším kvůli nicknamu (nejsem tam pod svým reálným jménem, což se asi velkému bratrovi moc nelíbí...) a asi bude definitivní, protože po mně pro odblokování chtějí poslat scan občanky nebo jinýho dokladu totožnosti a já určitě nějakýmu kokotovi z facebooku svou občanku s citlivými údaji posílat nehodlám, protože mu do nich nic není... Tudíž, novej profil (ještě anonymnější než ten originální :-P) jenom na sledování stránek a události a jinak asi "koniec zelenej bodky" (http://www.youtube.com/watch?v=147q8k1R6b0&ab_channel=INEKAFEchannel)...
Úplně na závěr jenom krátkej report z akce, na kterou jsem se rozhodla jít takřka z minuty na minutu. Šlo o narozeniny disco klubu Veset v Hrušovanech nad Jevišovkou, kde byl hlavní hvězdou večera přední český mainstream EDM DJ Manene a support Izzy Cooper.
Veset je koncipovaný jako klasická diskotéka, kde je DJ tak nějak upozaděn a pozornost směřuje na nejlepší (nebo nejožralejší) tanečníky na tanečním mole, tj. lidi víc tančí spolu než aby hudbu prožívali sami a spíš tam jdou chlastat a seznamovat se, než za hudebním zážitkem a tvorbou atmosféry – což je přesně ten party koncept, jakej jsem nikdy nemusela a stále ho nemusím (v kombinaci s namyšleným typem lidí, co se tam obvykle ve větší míře vyskytuje, a hudbou, co se tam obvykle hraje – tj. disco, r'n'b a latino se špetkou dobrých songů jiných žánrů, který ale hrajou jen proto, že jsou to hitovky, co zrovna frčí – to nemůžu vůbec). Byla jsem tam předtím už 2x skrz kamarády a v obou případech jsem musela udělat výjimku ze zásady a po roce abstinence se vylejt jak to prase, abych to tam vydržela (Ewu Farnou v setlistu hrajícího DJe a ukňučenýho rappera Doriana fakt nedávám)... Ale tentokrát jsem věděla, že Manene je záruka dobré hudby a kvalitního zážitku. A taky že jo. :-) A ani mě nesrali přítomní kravaťáci a barbie girls, co vůbec nevěděli, jak se na to maj hejbat. :-P Jako bonus jsem tam potkala člověka, co se ukázal být jedním z mých hudebně-kulturních soulmates. :-)
Ale teď už k hudbě. Izzy Cooper to před Manenem rozehřál úplně parádně: hrál různé styly housu, hlavně – dle očekávání – bass house, future house a progressive, ale taky tech-house, čímž velice příjemně překvapil a skvěle navnadil. Jenom bych možná ocenila, kdyby vynechal to moderování, nechal mikrofon položenej a věnoval se opravdu jenom mixu (Je sice super, že bylo šampáňo a chlebíčky zadarmo, ale opravdu to musí hlásit DJ?). I když, zažila jsem i ukecanější DJe, kteří to místo vyhajpování spíš zkurvili, takže asi v pohodě. :-D Když nastoupil Manene, říkala jsem si ze začátku, že je slabší, než Izzy, ale pak to dorovnal, hlavně když pak naprosto nečekaně přešel z bass housu na d'n'b a progressive bouncing happy hardcore – to mi málem uletěl dekl a jako dobře jsem se zpotila. B-) Izzyho afterparty set byla pak o něco slabší a podobnější těm klasickým diskotékovým setům, co tam běžně hrajou – na d'n'b styl navázal trapně 1000x ohraným PTK a pak ještě trapněji komerčním hip-hopem... Tak se stalo, že jsem šla po 6ti letech na cigáro (jakožto řidič už jsem touto dobou nemohla hulit, ale potřebovala jsem utéct ven – ty diskárny na mě nemaj dobrej vliv xD). Pak to zase trošku probral nějakým bigroomem, úplně luxusní byl další tech-houseový blok v jeho podání a pak to postupně vyměklo přes vocal-progressive-future house do nějakých úplných sraček, tak jsme pak řekli Vesetu bye bye a alou domů. Set byl na chvíli přerušen pádem asi tak patnáctiletýho kluka z tanečního mola, kterej takhle upadl do alkoholovýho bezvědomí a museli ho tam křísit – upřímně doufám, že je klučina v pohodě a že příště nebude mít potřebu tolik pít...
Kolem a kolem dobrá akcička, z válů co zazněly si pamatuju Fisher - "Losing It", David Morales - "In De Ghetto" (remix), Shouse - "Love Tonight (Vintage Culture & Kiko Franco Remix)" a zremixovaný "Smells Like Teen Spirit" od Nirvany nebo "Boulevard Of Broken Dreams" od Green Day. Díky, P.L.U.R. <3