Jdi na obsah Jdi na menu
 


Úvaha: Anarchie a národ

9. 8. 2019

     Poprvé mě myšlenka o vztahu anarchie a národu napadla kdysi dávno ještě na fóru Lide.cz, kde anarchisti a punkáči řešili nošení vlajek. Pro mě osobně vlajky zemí vždycky symbolizovaly především území - tedy určitý místo. To je společným jmenovatelem jak státu, tak i národu. Na druhou stranu jsou však vlajky oficiální státní symboly a stát je symbolem nadvlády mocných nad ostatními, přesněji prostředkem k jejímu udržování skrze zákony a represivní složky jako je policie. Nechci se teď ale bavit ani tak o vlajkách, jako spíš o kompatibilitě anarchismu jako ideologie s principem národa.

     Hlavní myšlenkou anarchismu je to, že stát je instituce sloužící k vykořisťování lidí a jejich podrobování elitě, která skrze něj připravuje druhé o jejich práva a svobody a posiluje svou vlastní moc. Jedinou cestou ke skutečné svobodě - anarchii - je tedy zničení státu a založení takové společnosti, která jeho diktaturu nejen neuznává, ale ani nepotřebuje: taková společnost je především samostatná, nenásilná a solidární.

     Ať už se tato idea zdá být jakákoli (většinu z nás asi napadne "utopistická"), jedno je jisté: naprosto odmítá stát. Jak je to ale s jejím vztahem ke konceptu národa? Anarchisti jsou, když se to vezme kolem a kolem, co se politiky týče tak nějak proti všem: neuznávají ani liberální demokracii, protože ta pořád funguje na bázi státu, který je úhlavním nepřítelem anarchismu. A samozřejmě, čím autoritativnější zřízení, tím větší nepřítel: absolutním opakem anarchie je tudíž fašismus. A právě ideologie jako fašismus nebo nacismus s pojmem národ hodně operují a vztah k vlastnímu národu vyhání až do extrému: takovým předstupněm je šovinismus - nebo možná mezistupněm? Vždycky to totiž začíná nacionalismem (národovectvím) či patriotismem (vlastenectvím). O těchto dvou pojmech jsem psala úvahu ještě na úplně prvním blogu, pokud si správně pamatuju, a hranice mezi nimi je poměrně úzká; oba ale definuje kladný vztah k národu. Přiznám se, že si doteď nejsem úplně jistá rozdílem mezi vlastenectvím a nacionalismem, druhý jmenovaný mi ale přijde vyhrocenější, konzervativnější a víc zaměřený na společnost (lidi) než na prostředí rodné země jako takové, byť je součástí národa obojí.

     Národ je definován společným územím, jazykem, historií a kulturou. Je to teda něco, co je součástí identity člověka. A i když většina národních území dneska odpovídá území států, z principu nemusí jít vždycky o jedno a to samé - a kladný vztah ještě nemusí znamenat touhu po nadvládě. Vlastně to znamená, že pod jeden stát může spadat X národů a mít rád svůj národ (což většinou provází i vůle k jeho zachování) nemusí znamenat nepřátelství k jiným. Pokud vezmeme v úvahu, že anarchie znamená stav bezvládí ("bezstátí"), kde nikdo nikoho neutlačuje a lidi spolu spolupracují, pak to existenci národů nijak nevylučuje. Naopak: vzhledem k tomu, že anarchie popírá násilí a nadřazenost jedněch nad druhými, tím spíš podporuje zachování autonomie jednotlivých společenství (např. národů), která se samozřejmě můžou přirozeně vyvíjet a měnit podle aktuálních potřeb lidí.

     Závěr? Být zároveň anarchistou a nacionalistou je blbost, ale uvědomovat si svou příslušnost k národu a zároveň vyznávat anarchismus zas tolik ne. Každej člověk má svou identitu a pod tu spadá i národnost. Že má někdo rád jazyk kterým mluví, prostředí a zvyky, kde se narodil a vyrůstal a chová úctu ke svým předkům, nikoho neomezuje ani neutlačuje. Omezující a útlakové je až to, když chce toto někdo někomu brát nebo naopak vnucovat, jako to vidíme u některých států...

     Co se týče vlajek, záleží pak na tom, jestli symbolizují národ, nebo stát :-). Já si na sebe českou vlajku nebo brněnský znak klidně vezmu :-P. A klidně i britskou vlajku na počest těch, kteří rozjeli punk a rave na plný obrátky ;-). Jde mi o domovinu, státní instituce mám víš kde... A taky přesně vím, který vlajky bych s radostí spálila (NATO, ISIS, NSDAP aj.)

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář