Úvaha: drogy a svoboda
Podobnou úvahu o drogách jsem psala na starým blogu v souvislosti s punkovou subkulturou (http://www.ja-a-moje-rit.estranky.cz/clanky/drogy-vole--3/punk-a-drogy.html) a nedávno jsem tu psala o změně svého postoje v souvislosti s alkoholem (https://ravepunkerz.estranky.cz/clanky/aktualne/pozvanka--koncert-tri-sestry---alkehol-praha.html). Musím říct, že změnu pociťuju co se týče jakýchkoli drog a už nějakou dobu sama v sobě řeším dilema: jít do straight edge, nebo ne?
Ti co od začátku čtou moje blogový výtvory ví, jak je to s mou "drogovou kariérou". V devíti jsem měla svou první cigaretu (kterou jsem samozřejmě nešlukovala a ani jsem ji nedokouřila celou jak mi z toho bylo blbě - prostě thug life :-D), v 15ti jsem se poprvý ožrala, od 16ti jsem pravidelně kouřila (s tím jsem přestala v 21). V 16ti jsem taky začala pravidelně hulit - hulím sice doteď, ale jednu dobu jsem byla fakt "zkuřka" a měla jsem s tím docela problémy, který bych klidně i označila za závislost (dokonce jsem kvůli tomu i chvíli docházela do protidrogovýho centra na psychologický sezení). Mockrát jsem měla éčko a LSD a asi 3x kokain - to mi přineslo spoustu zajímavých zkušeností a super zážitků, ale i zážitků hrozných, který za to rozhodně nestály. Teď se to se mnou má tak, že hulím jen když nepotřebuju dělat něco do školy, pod obraz se neožírám už dávno - vždy jen do nálady a jen když na to mám chuť, a éčko jsem měla naposled v létě na akci a bylo to úplně zbytečný, páč jsem si stejně nejvíc užila DJe, kterej hrál když jsem to v sobě neměla - nebylo to špatný, ale v závěru jsem se bavila i bez toho a akorát jsem za to utratila prachy a dala si pecku do ledvin a jater... Jo a furt do sebe láduju energy drinky a zase jsem začala pít kafe :-).
To ale není všechno. Už jsem se zmiňovala o tom, že se dost zásadně proměnil můj postoj k drogám po tom, co jsem změnila postoj sama k sobě a k životu: nechci dělat něco, co mi ubližuje a od té doby, co si víc všímám těch dobrých věcí v životě a víc jim vycházím vstříc, nemám takovou potřebu utíkat z reality. A čím dál tím víc přicházím na to, že člověk skrze drogy vlastně neutíká před světem, ale před sebou samotným: světu je totiž úplně jedno, jestli seš vyndanej/á nebo ne, svět zůstává pořád stejnej. Když jsi pod vlivem, nejsi tak úplně mimo realitu, jako spíš mimo sebe. A tím se dostávám k tomu nejpodstatnějšímu: když pomineme závislost (která už dlouho není můj případ, byť jsem stále uživatelem), člověk pod vlivem jakýchkoli drog není sám sebou. Někomu se to může zdát jasné, ale je na to víc úhlů pohledu a ten můj býval takovej, že drogy nějakým způsobem člověku naopak pomáhají dostat se k sobě samotnýmu. Ale teď vidím, že je to sračka. Když totiž člověk začne být zastřízliva skutečně sám sebou - když přestane lhát sám sobě, přestane nosit masky, dovolí si skutečně prožívat - najednou si začne všímat, jak se pod vlivem sám sobě vzdaluje. Samozřejmě je pořád velkej rozdíl mezi tím, když seš ožralej/á nebo nafrčenej/á a když seš třeba jen zhulenej, ale poslední dobou to pociťuju i u té ganji, že nedokážu prožívat a cítit tak jako když jsem střízlivá... Navíc jsem si toho začala všímat i u svých známých, nejvíc v případě alkoholu: ani nemusí bejt úplně na sračky a i tak vidím, že to prostě nejsou oni, a začalo mi to být strašně nepříjemný, pokud já sama nejsem taky nalitá...
Na druhou stranu, drogy v sobě pro mě pořád mají něco lákavýho, princip jejich užívání s sebou nese takovou specifickou atmosféru a rozhodně to má i svoje příjemné stránky. Ale taky už teď vím, že úplné vnitřní svobody lze dosáhnout jedině tehdy, když je člověk skutečně v souladu sám se sebou, což drogy neumožňují (hlavně v situacích, kdy nad sebou člověk úplně ztrácí kontrolu - když ji nad sebou nemáš ty sám/a, znamená to, že ji nad tebou má někdo / něco jinýho, a to není zrovna svobodný stav...). Takže se to ve mně posledních pár měsíců bije a mám dilema, jestli s drogama komplet přestat a dát se na straight edge, nebo zůstat u příležitostného užívání... Toho, že bych si přestala rozumět s lidma kolem sebe se nebojím: máme i jiný společný zájmy a vím, že si spolu můžem dobře pokecat a pobavit se i bez toho, jde mi spíš opravdu hlavně o to, že mám s drogama spojený i dobrý věci, u kterých si nejsem jistá, jestli se mi jich chce úplně vzdávat. Co bys mi poradil/a ty? Řešil/a jsi třeba někdy podobný dilema? A jak jsi ho vyřešila? Popř. pokud třeba jsi straight edge, co tě přimělo k tomu dát se na tuhle cestu, co ti pomohlo se rozhodnout? Pokud k tomu máš co říct, napiš prosím koment, díky 0:-)
______________________________________________________________________________
Aktualizace z 6.2.: Pokud tě zajímá, k jakému rozhodnutí jsem nakonec dospěla, čti dál ;-)
Rozhodla jsem se, že straight edge zatím odsunu a budu jednat podle konkrétních pocitů. V prvé řadě jsem se rozhodla úplně vypustit speedy typu XTC nebo koks - mám s tím svých zkušeností dost a je to etapa, která už je za mnou a nehodlám se k ní vracet. Jsem ráda, že ty zkušenosti mám, ale jelikož u mě ve spojení s těmito drogami začaly převládat negativní pocity nad pozitivními, je na čase jim říct bye bye - tak jako před pár lety v případě cigaret :-). Když "speed", tak jedině Monster :-P. Co se týče LSD, trip bych si možná po dlouhé době dala, čistě za "objevitelským" účelem, co to se mnou udělá teď, když přemýšlím trochu jinak... Ale to jen jako jednorázovku, rozhodně ne s nějakou pravidelností jako před pár lety...
Největší oříšek v rozhodování pak představoval alkohol. Být vylitá do mrtě a při každé příležitosti jsem odbourala už dávno a mnohý alkoholický pití mi chutná, ale k další změně mě postrčila jedna událost z posledních dnů. V poslední době děláme s mladým house parties u nás doma radši než abysme chodili do hospody: koupí se kastl, nějaký víno, popř. flaška, k tomu nějaký to nealko, udělá se ultimátní chálka na plech, pozvem pár kámošů a popíjíme, hulíme, kecáme, posloucháme music, paříme, prostě pohoda jak má bejt :-). Jednu takovou house party jsme u nás měli i tuhle sobotu. Já šla do své nálady jako obvykle... a měla jsem fail, kterej by se nestal, kdybych v tý náladě nebyla. Bylo to jen nedorozumění a nebylo to v závěru nic hroznýho, ale zareagovala jsem impulzivně a neadekvátně a druhej den jsem z toho měla hrozně blbej pocit... Pak jsem si vzpomněla na všechny ostatní faily, co jsem kdy měla vlivem alkoholu (pravda, někdy to byla sranda, ale někdy fakt ne) a uvědomila jsem si, jakej byl vlastně výsledek případů z poslední doby, kdy jsem šla "do nálady": buď mi z toho bylo fyzicky blbě (ve dvou případech mi to nesedlo v kombinaci s jídlem a po Silvestru jsem hodila totální šavli do kanálu po tom, co jsem se svým žaludkem na vodě strávila půl hodiny v zahulené místnosti a pak mě dorazila cesta busem), nebo mi to udělalo blbě psychicky, páč jsem nebyla sama sebou a jednala jsem jinak, než bych jednala normálně... V poslední době jsem byla párkrát rozmrzelá a naštvaná na mladýho, že byl nalitej a choval se špatně, a sama budu dělat to stejný? Ehm... NE. Rozhodla jsem se tudíž, že alkohol už jen a pouze na chuť, ne na náladu, natož snad něco víc. A že by naše house parties (nebo jakýkoli jiný akce) kvůli tomu začaly bejt míň zábavný, strach nemám :-).
Mno a hulení, to si zatím nechám tak jak to mám teď; jestli s ním někdy v budoucnu přestanu nebo si ho nechám jen na sváteční příležitosti, to se ještě uvidí :-). Za ty léta co ganju hulím musím říct, že je to opravdu nejmíň problematická droga: od doby co jsem přestala s jejím nadměrným užíváním jen jeden holotrop a jinak nic (a to šlo navíc ještě o kombinaci s pivem...) ;-). Pořád je to ovšem droga a - jak už jsem říkala - i ona ovlivňuje cítění a prožívání a tedy i reakce (konkrétně jsem si všimla, že neřeknu to, co bych normálně řekla apod.). Až když mě to jednou začne srát, přestanu i s ní.
V pátek razíme na Favál na akci a už teď se těším :-). Dám pičo dva, tři Red Bully a rozbiju to tam víc než smažky na piku, ha ha :-P ...to teď samozřejmě nemyslím jako nějakej hejt, každej ať si dá co uzná za vhodné, podle toho jak to cítí ;-). Hlavně nebuďme idioti, mějme respekt k sobě i k druhým a nezapomeňme, že hlavní je přece hudba ;-). Já za sebe říkám, podej šlukovku a ostatní si nech ;-). Díky.